Jedním z posledních výletů, který jsme si společně užili, byl třídenní pobyt v Praze. Mnoho z nás vidělo toto krásné a historické město poprvé, ale i ti, kteří už v hlavním městě České republiky byli několikrát, neskrývali své nadšení a radost. Našim doprovodem byla samozřejmě paní učitelka třídní Svršková a paní učitelka Chvostková, které byli po celý pobyt skvělými průvodci, rádci a organizátory zábavy a nutno přiznat, že i dobrými kamarádkami.
Celá tato velká akce odstartovala v 5:30, kdy nádraží Ostrava – Svinov navštívilo 25 ospalých, ale těšících se obličejů a když jsme nedlouho poté nastupovali do vlaku tak už většina z nás na spánek zapomněla a začali jsme si užívat společných dnů. To, že jsme informatici bylo věru znát. Většina z nás vytahovala své notebooky a hromadně poslouchala hudbu a někteří se dokonce bavili společným hraním her. Cesta vlakem byla velmi příjemná, káva rozhodně nemohla chybět a k dispozici jsme měli i menu s různými jídly, kde nescházelo ani suši.
Po třech hodinách jízdy vlakem jsme se dočkali. Hned při vystupování z vozu na Hlavním nádraží v Praze na nás spadla atmosféra, jež je typická pro tak zalidněné, ale stále nádherné město jako je Praha.
Naše první kroky směřovaly na hotel, který se nacházel na Olšanském náměstí a právě proto nesl příznačné jméno hotel Olšanka. Už při vstupu bylo jasné, že večer, či snad možná i ráno, budeme mít kde pohodlně a se vším luxusem spát. Avšak nebylo času nazbyt, za dveřmi hotelu na nás čekalo velkoměsto a tak jsme si zavazadla jen schovali v místní hotelové úschovně a s úsměvy na tvářích se vydali prozkoumávat a poznávat Prahu. Prvním cílem bylo Národní divadlo a exkurze po jeho nádherných prostorách, jak tehdy řekla paní průvodkyně „od sklepa až po střechu“. O historii budovy a jejich přednostech jsme se dozvěděli opravdu hodně. Plni nových dojmů a zážitků jsme se vraceli na hotel a těšili se na večerní program. Když se setmělo a všichni z nás si lámali hlavu s tím, co budeme v bohužel silném dešti dělat, byla tu opět bezchybná a dobrá organizace z řad učitelů a všichni jsme se jakožto náhradní plán odebrali do kina. Volba filmu byla pouze na nás a tak jsme si užívali příjemné změny. Po skončení jsme se opět odebrali do svých pokojů, nikoli spát, ale užívat si společných chvil ve výborné atmosféře přátel.
Druhý den ráno jsme se, někteří ještě na lehkém obláčku kocoviny, vypravili na exkurzi do parlamentu. Dozvěděli jsme se mnoho nového a dokonce si prohlídli onu slavnou poslaneckou sněmovnu, kterou známe z televize. Vzápětí po skončení prohlídky se náš směr ubíral po historickém centru. Navštívili jsme mnoho míst jako např. Staroměstské náměstí, Karlův most, Staroměstský orloj, Václavské náměstí, ale i místní hospůdky, jelikož nás chůze značně vyčerpala a tak bylo zapotřebí dobít energii nějakým dobrým jídlem a samozřejmě také takto dobré jídlo něčím dobrým zapít. Procházení po památkách bylo úžasné. Mnoho z nás pořídilo několik profesionálních fotek, ale i méně profesionální, avšak zábavné momentky, které nám tyto chvíle zachovají navždycky. Cestou zpátky jsme se mezi sebou domlouvali, na jakém že to pokoji se sejdeme a v kolik bude sraz, jelikož nás večer čekalo představení Habaďura v divadle na Fidlovačce. Určitě si mnoho z Vás dokáže živě představit, jak se asi 23 mládenců těší do divadla. Ale to jsme ještě netušili, jaká dávka kvalitního humoru nás čeká. A bylo to tady. Rozdání lístků, odložení si přebytečných textilií do šatny a už jen najít své místo a pohodlně se usadit. Postavám vdechli život známí herci jako je Václav Svoboda, Daniel Rous, Ladislav Županič atd. A nadšení v sále ještě stouplo, když se v kostýmu na jevišti objevil Petr Rychlý. Po skončení Habaďúry jsme si u východu a cestou zpátky na hotel vyměňovali své zážitky. Slova střídala soustavné záchvaty smíchu a nadšení. Na hotelu jsme samozřejmě nezaháleli a rovněž zase a znovu jsme započali s oslavami tak významných dnů.
Poslední den ráno, kdy každý z nás ještě pohledem vstřebával minulou noc a brzké ranní hodiny, jsme se rychle sbalili a na Hlavním nádraží v tamní úschovně jsme odložili svá zavazadla a vyrazili, samozřejmě lanovkou, na Petřín. Po výstupu nás čekalo zátiší nádherných zahrad, které byly osázeny různobarevnými květy, a tu už naše pohledy směřovaly k samotné rozhledně, která čítá 296 schodů. Vybrané skupince, která projevila neskutečnou odvahu pro takto náročný výstup, se na vrcholu otevřelo nádherné panoráma s výhledem na Prahu. Takovýto okamžik lze nejlépe vystihnout větou „mám Prahu na dlani“, která, samozřejmě po lehké cenzuře byla vybrána, jako ta správná památeční. Po dalších 296 schodech směrem dolů většina z nás vyrazila do zrcadlového bludiště, které bylo nejen zábavné, ale při kreaturách, které jsme shlédli v zrcadlech se naše úsměvy protahovaly až k uším a hlasitý smích tam snad musí znít ještě teď. Co by to byl za výlet, kdybychom nenavštívili Pražský hrad. Dokonce se nám podařilo stihnout i slavnostní střídání stráží. Plni nových sil jsme se vydali na procházku skrz celý areál kolem chrámu Sv. Víta. Celá procházka nás svedla zase pod Václavské náměstí, kde jsme se rozutekli na obědy a užít si poslední společné chvilky v hlavním městě.
Vlak odjížděl v 16:30. Jízda vlakem byla rovněž příjemná. Našim vozem se ozývaly spokojené hlasy vykládající si své dojmy. Nemohly chybět notebooky tak typické pro naši třídu a samozřejmě občerstvení.
Celá akce byla velmi povedená a já bych jménem celé třídy ještě jednou moc poděkoval našemu skvělému doprovodu ve složení paní Heleny Svrškové a paní Moniky Chvostkové. Chodit po Praze s pocitem, že náš kolektiv čítá o dvě osoby víc, právě díky našim průvodkyním byl nezapomenutelný.
A teď, všichni zatneme zuby a započneme makat, abychom se po maturitě znovu mohli bez stresu setkat, ať už to bude kdekoli a oslavili další společné chvíle mimo školu. Celý výlet byl skvělý a chvilky z něj jsme si neodnesli pouze na fotkách, ale i hluboko v sobě.
student Martin Flídr
