Po dvou měsících čekala na studenty další návštěva. Jelikož je pro nás Polsko finančně i časově přijatelnější než jiné státy a studenti měli zájem pracovat, mohlo se tentokrát uskutečnit 6 mobilit – 4 studentské a 2 učitelské. Naši školu reprezentovaly opět studentky L4. B – Zuzka Čížková, Klára Eisnerová, Katka Mašová a Zuzka Vašková – a své role se zhostily výtečně. Potvrdily, že se i přes blížící maturitu dokážou bavit a nemají strach z kontaktu s cizím prostředím. Potěšily tak nejen svou vyučující Mgr. Šafránkovou, ale i ředitelku školy Ing. Katapodisovou, která nás doprovázela a podporovala.
Mgr. Zuzana Šafránková
15.03.2010 – V pondělí dopoledne jsme vyjeli z Ostravy-Svinova směrem do Varšava – hl. města v Polsku. Cesta byla příjemná, obsluha polská, ne tak dokonalá jako v Student Agency, když jsme jeli do Maďarska. Po příjezdu do centra města nás čekalo příjemné přivítání Polky Ashi. Byli jsme převezeni školním autobusem do hotelu Etap. Po náročném cestování jsme si konečně mohli odpočinout a později vyrazit do města. Po výborné večeři jsme se vrátili zpět do Etapu.
16.03.2010 – Ráno po výborné snídani jsme prošly Varšavu a navštívili jsme královský zámek – celá prohlídka byla v německém jazyce a my museli zapojit mozky. A že to bolelo! Procházkou Starým Městem jsme došli až do restaurace a mohli jsme ochutnat zdejší specialitu. Poté jsme se autobusem dopravili do Krakova, cesta byla nekonečná, veselá, bolely nás zadky, přesto jsme se dočkali rozvrzané postele a „tvrdě“ spali až do rána.
17.03.2010 – Čekal nás výlet do Wieliczky (solného dolu). Po příjezdu jsme si cvičně sešli přes 800 schodů, což rozklepalo nohy i těm nejotrlejším sportovcům, ovšem příjemným překvapením byl po absolvování dvoukilometrové trasy solnými doly a jeskyněmi výjezd dobovým důlním výtahem na zpět zemský povrch. Následovala procházka Krakovem. První zastávkou byl Wawel – gotická katedrála. Na značně profukujícím náměstíčku před katedrálou jsme si rozdělili sluchátka, neboť opět následovala prohlídka v cizím jazyce a pro některé byl příjemný i fakt, že jsme měli na výběr ze dvou jazyků, němčiny a angličtiny. Prohlídka byla velmi náročná nejen na překlad, ale také na fyzičku, neboť součástí katedrály byla zvonice, do které vedly námi tak oblíbené schody. Nepříjemným zpestřením byly i úzké chodby, které se staly hrozbou pro příliš tělnaté spoluvýletníky. Katedrála byla tak náročným kulturním zpestřením, že jsme všichni s prázdnými žaludky zapadli do nedaleké hospůdky, abychom se posilnili na další část dne a to nákupy v Krakově. Poté, co jsme navštívily snad všechny obchody na náměstí, jsme zapadly do výborné čokoládovny. Výběr byl velmi zdlouhavý, protože prestiž podniku potvrzovala nabídka, která zahrnovala nesčetné množství čokoládových nápojů ochucených různými druhy příchutí a ještě nečetnější množství zákusků a čokolád. Příjemně naladěny po čokoládovém zpestření jsme se vydaly do hotelu, kde jsme si konečně mohly po tak namáhavém dni odpočinout.
18.03.2010 – Na tento den s nadšením těšil málokdo, protože na programu byl koncentrační tábor Osvětim a Březinka. Opět nám byla rozdána sluchátka a celá prohlídka probíhala v němčině. I přes to, že jsme neměli tak rozsáhlou zásobu německých slovíček, která by v sobě přechovávala tolik utrpení a smutku, rozuměly jsme snad více, než jsme chtěly. O to hůře na nás působily fotky, vyobrazení a relikvie z dob, kdy koncentrační tábor plnil účely, pro které byl postaven. Čím smutnější pro nás výlet do Osvětimi byl, tím důležitější byl jeho význam, neboť hrůzy, které se tady děly, si nedovedl žádný Řek či Litvan představit. Po pochmurné Osvětimi následoval veselý oběd a z hospůdky jsme se vydali na cestu do Lodži – ohromného nákupního centra, které bylo v roce 2006 zbudováno ze staré židovské textilní manufaktury. Zde jsme se mohli posilnit na cestu do Plocku do hotelu, která opět trvala několik hodin, ovšem čekalo na nás příjemné překvapení v podobě úctyhodného ubytování.
19.03.2010 – Nastal den, kterého jsme se všechny tolik bály, a sice den, kdy jsme měli prezentovat náš projekt. Proti stresu jsme se obrnily již v hotelové restauraci, kde jsme vyzkoušely snad všechny možné druhy jídel, které podnik nabízel. Přecpané k prasknutí jsme se s vystrašenými obličeji vydaly do školy. V první fázi programu proběhly prezentace spolu s kulturními vložkami, které obsahovaly vystoupení místního orchestru a ukázek všech tradičních nejen polských tanců a krojů. Následovala druhá fáze, v níž jsme si mohli prohlédnout školu a najíst se v místní jídelně. Poté jsme měli čas, který jsme mohli využít buď k nákupům nebo odpočinku. Večer nás čekala procházka večerním Plockem a rozlučkový večírek v místní hospůdce. Zde jsme se všichni občerstvili a po vydatné večeři jsme se rozloučili s těmi, kteří odjížděli ještě večer, a pak jsme se samy vydaly na cestu zpět do hotelu, kde nás čekala poslední noc v Plocku.
Týden utekl jako voda a s koncem výletu přišla i doba odjezdu. Ráno jsme se již jen lehce nasnídaly a v sedm hodin jsme se ekobusem vydaly na cestu do Varšavy, kde jsme měly přestoupit na vlak a vrátit se zpět domů, do Ostravy. Jelikož jsme přijeli o tři hodiny dříve, zbyl nám i nějaký ten čas na nákupy v obrovském obchodním centru Saturn, které bylo téměř přilepené k vlakovému nádraží. Zde jsme utratily peníze, které jsme si celý týden šetřily. Udělaly jsme si radost nákupem oblečení nejen pro sebe, ale myslely jsme i na dárečky a upomínky pro naše rodiny a přátele. Tři hodiny v nákupním centru nás unavily natolik, že jsme se ve vlaku ani nenudily a spíše podřimovaly. Tak jsme si odpočinuly až do Ostravy, kde náš výlet definitivně končí a my se plné dojmů vrátíme do rušného ostravského života plně nabité zkušenostmi, které nám tento mezinárodní projekt poskytl.
Katka Mašová a Zuzka Vašková
