V termínu od 20. do 25. září jsem byla vybrána spolu se svými spolužáky Anetou, Matějem a Ondrou na projektové setkání Comenia, které se konalo v Lotyšsku. Naší prací bylo vytvořit prezentaci v němčině, která se týkala Kroměříže. A jak to vlastně celé probíhalo?
Dne 20. září jsme se brzo ráno sešli s paní profesorkou Šafránkovou na svinovském nádraží, kde jsme nasedli na vlak směrem Praha hlavní nádraží. Všichni byli ještě ospalí, a tak jsme 3 hodinovou cestu vlakem strávili mlčky. V Praze už bylo ale vše jinak. Pustili jsme se do nekončící konverzace, která pokračovala i na Ruzyňském letišti. V letadle jsme už ale opět seděli tiše. Bylo to tím, že jsme bohužel neseděli pohromadě. Ale let uběhl v celku rychle a než jsme se nadáli, už jsme byli v Rize, hlavním městě Lotyšska. Naše cesta ale ještě nebyla u konce. Z letiště jsme se museli přemístit na autobusové nádraží. Zde jsme potkali studenty z Maďarska, ti spolu s námi čekali na autobus, který nás zavezl do našeho cíle. Městečka Ventspils.
Náš první dojem z města nebyl zrovna dvakrát příjemný. Cestou z autobusu do hotelu jsme potkali minimum lidí. Mysleli jsme si, že toto město je snad od okolního světa zcela odříznuté. V hotelu šly ale tyto myšlenky stranou. Museli jsme se ubytovat a byli jsme zvědaví, s kým budeme sdílet pokoj. Já s Anetou jsme měli pokoj s bulharskou studentkou Veronikou. Brzo jsme se s ní skamarádili. Matěj s Ondrou měli pokoj s maďarským studentem Adamem. Po ubytování se naše skupinka šla najíst do místního Hessburgeru. Bylo to něco, jako je u nás McDonald. Poté jsme šli do hotelu. S myšlenkou, že zítra nám Ventspils ukáže svou druhou tvář, jsme usnuli.
Vzbudili jsme se do zrovna ne slunečného počasí. A to nás čekala prohlídka města a plavba lodí. Déšť nám sice naši procházku znepříjemňoval, ale i tak jsme si udělali obrázek, jak místní lidé asi žijí. Poté jsme se přemístili do místní školy, kde nás čekaly prezentace. Doufali jsme, že se před tím alespoň pořádně najíme, ale místní jídelna byla proti. A tak jsme naši prezentaci museli zvládnout s napůl prázdnými žaludky. I přes značnou nervozitu některých z nás se nám náš přednes velice povedl a paní profesorka s námi byla spokojena. Po odpoledním odpočinku nás čekala společná večeře se všemi zúčastněnými studenty. Večer se velice povedl, a tak jsme mohli opět spokojeně usnout.
Další den nás čekala objížďka okolních zajímavostí. Nejvíce nás zaujal největší lotyšský vodopád, který byl asi tak velký jako nejmenší splav na naší Ostravici. Velice zajímavé bylo také městečko hadrových panáčků v údolí řeky Abavy, která protéká národním parkem. Poté jsme se přesunuli opět do Ventspilsu. Přesněji řečeno na ventspilskou pláž. I když docela dost foukalo, bylo tam nádherně. Po celé pláži byly postaveny prolézačky pro děti a dost z nás se na nich vydovádělo. Někteří odvážlivci dokonce vyzkoušeli o vodu. Ne že by se v ní kopali, ale jen tak lehce si namočili nožičky. Dá se říct, že tohle byl jeden z největších zážitků celého Lotyšska. Cestou z pláže jsme se zastavili na večeři, která nám velice chutnala. Po večeři jsme se vydali večerním městem zpět do hotelu. Večer jsme ještě společně poseděli s ostatními spoluvýletníky, a poté jsme šli spát, abychom nabrali síly na další den.
Vzbudili jsme se konečně do krásného počasí. A na tento den jsme to počasí opravdu potřebovali. Šli jsme do skanzenu, kde nás mělo čekat vystoupení folklórní skupiny. Mysleli jsme si, že to bude vystoupení nějakých postarších lidí, kteří nás moc nezaujmou. Nakonec to bylo ale úplně jinak. Většina z nás se ocitla v samotném dění. Asi hodinu jsme tančili s místními folklórními muzikanty. Velice jsme se u toho bavili. Po hodině plné tance nás čekala cesta vláčkem do adrenalinového parku. Zde jsme měli objednané pizzy, a poté jsme si mohli vyzkoušet zdejší atrakce. Jelikož jsme ale přijeli pozdě odpoledne, většina atrakcí už nebyla k dispozici. Proto jsme se nakonec domluvili s několika dalšími na hře paintball. I přes to, že ji většina z nás hrála poprvé, byla tato hra velice zábavná. Bohužel se ale brzo setmělo a hru jsme museli ukončit. Ale i tak jsme si ji užili. Potom už ale hurá do hotelu a spát. Druhý den nás totiž čekalo stěhování do Rigy.
Do Rigy jsme dorazili před polednem. Čekala nás prohlídka města. Nejzajímavější byl nejspíš výhled z věže tamního kostela. Jinak celkově bych Rigu popsala jako takovou menší Prahu. Po prohlídce jsme šli na oběd. Restaurace byla udělaná stylem švédských stolů, tak si každý mohl dát to, na co měl chuť. Odpoledne proběhlo ve znamení nákupů. Všichni jsme si nakoupili plno suvenýrů pro sebe i pro své známé. To bylo utracených peněz! Ale to ke každému výletu patří. Ovšem ani nakupování netrvá věčně, a tak je tu naše poslední společná večeře. Ta byla řešena opět švédskými stoly. Po večeři jsme dostali ještě na chvíli volno, a tak jsme mohli poznat i večerní život. I když jsme museli být brzo v hotelu, tak spát jsme šli pozdě. Nikomu se nechtělo loučit. Druhý den náš výlet totiž končil.
Ráno jsme měli ještě chvilku na poslední nákupy, potom už ale nastala cesta na letiště a hurá domů.
