Na konci minulého školního roku, jsme se společně s Radimem dozvěděli, že máme šanci se účastnit projektu Comenius. Takovou možnost a životní zkušenost jsme nemohli odmítnout, tak jsme si řekli, že to jednoduše musíme zkusit.
Naše cesta se konala 7. března roku 2011 do Bulharska. Pobyli jsme tam 6 dní s dalšími dvěma studentkami z L3.A a p. prof. Grebíkovou a Šafránkovou. Naše dobrodružství začínalo na svinovském nádraží v Ostravě. Jelikož letenka z Mošnova byla drahá, museli jsme putovat vlakem do Vídně na místní letiště. Cesta vlakem nebyla moc záživná, většinu cesty jsme prospali, ovšem to nám bylo po chvíli vynahrazeno cestou letadlem. Na letadlo jsme se všichni těšili, někteří letěli poprvé, někteří už tímto způsobem cestovali, ale i přesto je to vždy vzrušující pocit. Po příletu do hlavního města Sofie jsme se přesunuli do hotelu Shipka. Tento hotel jsme v průběhu návštěvy navštívili ještě jednou, a sice den před odjezdem, chtěl jsem říct odletem. Tento den jsme ještě neměli oficiální program, tudíž jsme se toulali po městě a snažili se nakoupit nějaké suvenýry.
Druhý den ráno už na nás čekal autobus, pomocí něhož jsme se přemísťovali mezi jednotlivými památkami. První památkou byl bojánský kostel na samém okraji Sofie. Následně jsme se přemístili směrem na jih do pohoří Rila, kde se nachází rilský klášter. Tento klášter je údajně největší a nejznámější klášter pravoslavné církve v Bulharsku. Touto dobou jsme již byli docela unavení, ani ne tak z památek jako z téměř dvou hodinové cesty autobusem. Odjeli jsme tedy do hotelu Gardenia. Tento měl v suterénu bazén s vířivkou a saunou. Nenapadlo nás nic jiného, než si obléct plavky a „skočit“ si zaplavat.
Jelikož jsme se nacházeli v oblasti lyžařského střediska, vydali jsme se další den podívat na sjezdovky. Věřte, nevěřte i v Bulharsku se dá lyžovat. Dokonce i v březnu. Nicméně tento den byl určený k přesunu z Banska na sever do města Vratsy, kde se nacházela škola, která nás hostila. Po ubíjejících čtyřech hodinách v autobusu jsme konečně dorazili do hotelu Hemus, kde jsme strávili celkem dvě noci.
Následující den jsme se vydali na prohlídku města a taky místní školy, kde byl pro nás připravený koncert. Studenti této školy si pro náš připravili lidové písně z jednotlivých zemí. Pro nás zpívali písně Ach synku, synku a slovenskou Tancuj, tancuj, vykrucaj. Tento den, čtvrtek, byl pro nás všechny velký den. Na čtvrtek byly totiž naplánované prezentace, tedy náš úkol. Prezentace se konaly v aule školy. Dovolím si říct, že prezentace nedopadly špatně, alespoň my jsme byli spokojeni.
V pátek už byli všichni uvolnění, jelikož prezentace byla za námi a my už neměli žádnou starost. Ráno jsme společně s paní učitelkou podnikli dobrovolnou akci za cílem prohlédnout si na první pohled těžko dostupný kostel na rozsáhlém pohoří. Odpoledne jsme se pomocí autobusu přesunuli zpátky do Sofie.
V sobotu se už každý těšil nejen do letadla, ale taky už domů. V Bulharsku se nám sice líbilo, ale jak se říká: „Všude dobře, doma nejlíp.“ Po příletu do Vídně jsme jeli opět vlakem až na nádraží ve Svinově, kde jsme ukončili naši cestu. Rozprchli jsme se do všech stran a naše cesty se střetly až v pondělí, když jsme se potkali ve škole.
Kdyby nám dnes někdo oznámil, že máme možnost opět někam vycestovat, určitě neváháme ani minutu a jedeme. Poznali jsme kulturu jiné země, zdokonalili naše jazykové schopnosti a podívali se na kulturní dědictví Bulharska. Pochybuji, že by někdo z Vás jel do Bulharska se podívat na památky. Když už, tak někam k moři a musím se přiznat, že ani já bych nebyl výjimkou.
Radek Chmela, Radim Chlebovský L3. B
