Další partnerská návštěva se tentokrát konala v dalekém Řecku. Dvě studentky z L4. B navštívily tuto zemi v polovině ledna, 18. – 22. 1. 2010. V doprovodu své profesorky a Řecko dalších účastníků navštívila děvčata hlavní město Atény nebo kláštery Meteora.
Své vystoupení zakončila prezentací o Českém Krumlově, již předvedla ve spřáteleném městě Volos. Opět se potvrdilo, že naše studentky umí reprezentovat svou zemi a za své vystoupení v Řecku se rozhodně stydět nemusí.
Mgr. Zuzana Šafránková
Řecko – z pohledu studentky
„Sbohem Ostravo a nazdar výletu“, jsme si řekly již v neděli při cestě Pendolinem do Prahy. Díky sněhové kalamitě na celém území ČR jsme nechtěly riskovat, že by nám uletělo letadlo do Curychu, kde jsme musely přesednout do letadla do Atén. V poklidu jsme se ubytovaly v jednom malebném pražském hotelu, ale již pondělní ráno bylo trochu hektické, ale nakonec jsme vše zvládly s přehledem a grácií.
Neustálé sněžení ustalo při přistání v Curychu, kde jsme neviděly skoro žádný sníh, což bylo pro zemi, jako je Švýcarsko, překvapující. Měli jsme dostatek času na další let, tak jsme odpočívaly a měly jsme už možnost se seznámit se slečnami ze Slovenska, které taky musely přestupovat v Curychu. Cesta utekla celkem rychle. Měly trochu komplikace při letištní kontrole. Paní profesorce a Veronice začali pípat kovové cvoky na botách a pásky. Já jako jediná jsem měla strach z létání, ale nakonec se ukázalo, že to byl jen stres právě z této kontroly, ve které jsem uspěla na výbornou. Při příletu do Atén jsme ještě cestovaly metrem, než jsme se dostaly do hotelu, ve kterém jsme se ubytovaly a mohly spokojeně odpočívat po náročné cestě.
Hned po vydatné snídani jsme se vydali na dlouhou procházku, to již s celou skupinou studentů z ostatních zemí EU, po centru Atén, která zahrnovala Akropolis, olympijský stadion, Nové muzeum pod Akropolí. Jediná škoda byla, že Akropolis se zrovna v době naší návštěvy rekonstruovala, ale i tak stálo za to vidět tu krásu řeckou! K večeru jsme odjížděli do města Vólos, kde jsme trávili zbytek pobytu. V autobuse jsme se seznámily s našimi polskými kamarády, se kterými byla nehorázná legrace, dokonce i paní profesorky se smály, což nám všem zvedlo náladu při blížící se páteční prezentaci. A taky jsme konečně měli možnost využít našich jazykových schopností. Po dlouhé době jsme dojeli do Vólos, kde jsme se všichni těšili, až dostaneme pokoje a půjdeme spát. S naším štěstím jsme dostaly pokoj s výhledem na moře. Co víc si přát v zimě!
Ráno jsme opět vyjížděli na výlet a to do Makrinitse, kde jsme navštívili muzeum starých řemesel a taky jsme navštívili zdejší restauraci a ochutnali si pravá řecká jídla. Všechny společné večeře či obědy v restauracích byly o více chodech, což jsme my, věčně hladoví, velice ocenili. Po návratu jsme šli na procházku po nábřeží Vólos, kde se taky nachází Vóloská univerzita. Po chvilkovém odpočinku jsme zhlédli prezentaci řeckých tanců. Večer jsme se taky seznámily s lotyšskými studentkami a snažily jsme se navzájem naučit nějaká naše slovíčka, ale díky obtížnosti lotyštiny nám toho moc v paměti nezůstalo, ale přátelství trvá nadále.
Další den jsme měli možnost zhlédnout legendární horu Olymp při cestě do klášterů Meteora, které jsou vysoko na skalnatých horách. Kláštery byly pro jeptišky a mnichy odděleně. Zajímavostí při návštěvě mnišského kláštera bylo, že si všechny ženy musely zahalit nohy. K dispozici jsme dostaly dlouhé zahrnovací sukně, abychom jejich mnichy nejspíše nepohoršovaly. Další zajímavostí bylo, že se všude po Řecku „poflakovala“ zvířata. V Meteoře šlo o kočky a v Aténách bylo nespočet psů, ale samozřejmě nikoho neohrožovali. Jakmile jsme odjeli z klášterů, zavezli nás do restaurace, která měla krásný výhled právě na tyto kláštery a skály. Při posledním večeru na nás padl stres díky přicházející prezentaci, kterou jsme měly o Českém Krumlově.
Při brzkém ranním probuzení jsme měly pocit, že to nezvládneme. Losováním nám bylo určeno druhé pořadí. Po zhlédnutí prvních reprezentantů jsme si trochu oddychly. Mezi každou prezentací nám řečtí studenti zpívali a tancovali, aby nás zbavili zbytečného stresu a povedlo se jim to. Jediné, z čeho jsme pak měly obavy, bylo mluvení do mikrofonu, ale díky naši důkladné připravenosti jsme nezklamaly paní profesorku Šafránkovou ani samy sebe. Jen se utvrdily, že se nemáme ničeho bát a jít do toho, protože to zvládneme. Po prezentacích, které dopadli pro všechny skvěle, jsme měli až do večera volno na sbalení kufrů. Někteří odjížděli již ten večer hned po slavnostní večeři, na níž byli všichni profesoři z hostitelské střední školy. Měli jsme možnost si dokonce i zatančit jejich tradiční tance, zazpívat a oslavovali jsme, jak jen mohli, protože to byl nádherný týden. Večer jsme usínali s dobrým pocitem, protože jsme získali nezapomenutelné zážitky s paní profesorkou a všemi účastníky. Ráno následoval odvoz do Atén. Na letišti jsme měli ještě pár hodin času, tak jsme se mohli pořádně rozloučit s Poláky a ostatními studenty. Opět jsme letěli nejprve do Curychu, a potom směle do Česka, kde už opět byla zima a hory sněhy, který nám opravdu nechyběl. Náš příběh skončil, jakmile jsme dorazily vlakem do Ostravy. Sice celé unavené z cestování, ale plné dojmů z tohoto mezinárodního projektu.
Kristýna Amlerová, L4.B
